Perimenopauza není žádná prudká letní bouře, která se rychle přežene, žádný blesk z čistého nebe, žádná náhlá exploze. (I když tedy následky někdy můžou být podobné.)
Můžeme si ji ale představit jako pomalé (nevyhnutelné!) odkládání „svršků“. Vrstvu po vrstvě. A ani o tom třeba nevíte.
Nepozorovaně odkládáte tu hodnou holku, která vždycky vyhoví, tu silnou ženu, která vždycky všechno zvládne, tu tichou a uťáplou, která vždycky raději ustoupí, hlavně aby byl klid, tu výkonnou, která jede i přes svoji úmornou únavu… 🎭
A někde mezi tím si říkáte:
„Co se to se mnou děje?“ „JÁ NEPOZNÁVÁM SAMA SEBE!“
No zaplaťpánbůh, holka zlatá…! 🙌
Protože vás celý život učili, jak se oblékat do rolí, které pro vás byly už předem připravené rodinou a/nebo společností. Ale nikdo vás neučil, jak se z nich svlékat.
A tak když začne perimenopauza, když se tělo rozhodne, že už nebude spolupracovat na naplňování starých vzorců, které vás jen vyšťavovaly, když hormony přestanou držet emoce hezky způsobně pod pokličkou…
…začne to lézt na povrch.
Neučesané, nefiltrované, bez makeupu a pozlátek. Syrové.
A někdy to není hezké. Možná se sama sobě v tu chvíli nelíbíte.
Možná jste ostřejší, než byste chtěla, méně trpělivá, než by bylo potřeba, víc zaměřená na sebe, než bylo doposud zvykem, nebo dokonce – ó hrůzo! – méně ochotná ustupovat.
Možná vás překvapí, kolik vzteku v sobě máte. Kolik „už nechci“. Kolik „už nebudu“. A možná vás to i samotnou vyděsí.
Jenže tohle není žádné faux-pas ani terminální šílenství!
Tohle je prostě ten váš (velmi) osobní perimenopauzální striptýz, který je tu především pro vás samotnou: abyste se na sebe a svou syrovou pravdu mohla pořádně podívat.
A tenhle váš (zhusta nechtěný) striptýzek rozhodně není o tom, že dál budete v očích diváků (nebo v těch svých) ta dokonalá. Dokonalá matka, manželka, partnerka, kamarádka, kolegyně, pracovnice, sousedka, dcera…
Je o tom, že budete pravdivá. Vůči sobě. Že už třeba nebudete ta bohyně domácího krbu, jakou jste bývala v dobách estrogenových šatiček.
To, co jste roky držela pohromadě, už najednou držet pohromadě… nechce.
Možná se na to můžeme dívat tak, že psychika v perimenopauze není oslabená, jen je naopak méně ochotná předstírat a hrát dál ty hry, které hrála po předchozí dekády.
Je méně ochotná tlumit hluk a šum a svoje potřeby a sny a svoji velikost. Méně ochotná přizpůsobovat se za každou cenu.
A tak někdy přijde ticho, ve kterém nevíte, kdo jste, vztek, který nemáte kam směřovat, smutek, který nemá jasný důvod… 🌫️
A vy stojíte uprostřed toho všeho… o vrstvu lehčí. ✨
Jsou chvíle, kdy to bolí víc. Kdy to není poetické, romantické, něžné, nadějeplné a už teda fakt ani trochu pozitivní, kua.
Kdy je to prostě těžké a bolí to, ale vy ani nevíte, co to TO, co bolí, vůbec je.
Kdy se vám nechce vstávat, protože vám žádná aktivita nedává smysl, kdy pochybujete o sobě a svém psychickém zdraví, kdy máte pocit, že jste ztratila sama sebe. Je to vlastně forma nepojmenovaného a nevysloveného truchlení sama nad sebou. 🖤
Já tomu někdy říkám temná šatna, kde jste (možná nevědomky, díky vnitřním procesům v těle) odhodila vrstvy svého starého já, ale ještě se nějak nezformovalo nebo neobléklo vaše nové já. 🌑
A tak tam stojíte a možná se klepete zimou a strachy, možná rudnete návalem studu.
Nahá, bez rolí, bez toho všeho, co jste si o sobě doposud myslela a kdo jste si myslela, že jste.
A skoro hmatatelně tam visí otázka, která je zároveň děsivá i osvobozující:
Kdo jsem, když nejsem tím vším, co jsem si na sebe doposud oblékala?
A možná se vám ta odpověď nebude líbit, nebude pro vás myslitelná, natož přijatelná.
Jenže… i to je v pořádku. Nemusíte pořád všechno milovat, být se vším v souladu a vyladěná, nemusíte vědět všechno, nemusíte přijímat všechno.
Fakt! NE-MU-SÍ-TE NIC!!!
Nemusíte být hned spokojená s tím, co uvidíte.
Navíc: tohle není finální verze vás.
Tohle je začátek. Vlastně jste teprve miminko. 👶
Perimenopauza nás nesvléká proto, aby nás zničila.
Svléká nás, aby nás vrátila k sobě.
Ne k té supervýkonné a hodné holce, co všechno zvládne a s každým dobře vychází. Ale k té skutečné.
(A možná fakt bytostně jste ta supervýkonná hodná holka, co všechno zvládne. Gratuluju, pak jí klidně buďte dál! U většiny z nás hodných holek to ale neplatí.) 😉
Jasně, možná vám to připadá jako snůška keců…
A možná se vás to vůbec netýká.
Ale pokud čtete tyhle řádky a něco ve vás říká „JO!“… pak víte.
Váš striptýz už začal. ✨
A i když je někdy nepříjemný, trapný, bolestivý nebo vzteklý… je váš.
A můžete se jím i protančit a dopřát si sem tam s někým i taneček na tělo – wow, to už je na vás! 💃
Každopádně, pokud cítíte, že v tomhle striptýzu nechcete stát sama…
…protože už možná jste teď v té fázi, kdy víte, že to staré nefunguje, ale to nové ještě nemá jasný tvar, a možná už jste unavená z toho všechno držet, možná už nechcete být tou, co „to zvládne“, tak možná jen potřebujete na chvíli odložit všechno… a jen tak být.
Bez masek, bez rolí, bez toho věčného tlaku a povinností, které si na sebe nakládáme i my samy.
Právě pro tenhle “striptýzový” prostor jsem vytvořila ženský kruh
Menopauza jako portál. ⭕✨
Místo, kde nemusíte nic vysvětlovat, nemusíte být „v pohodě“, nemusíte mít jasno!
Můžete přijít i ve chvíli, kdy jste rozladěná, unavená, protivná nebo ztracená.
A já vás tím prostorem provedu, jemně, laskavě, ale s pevným vedením. 🌿
Nebudete na to sama. Je nás totiž fůra. Jen v ČR aktuálně prochází perimenopauzou zhruba 360 tisíc žen.
Nás ale bude maximálně 10, nebojte. 🙂
Možná to nebude velký aha moment.
Možná to bude jen malé „uff… konečně můžu vydechnout“.
A někdy právě tohle je ten začátek změny, pár minut, kdy si dovolíte dělat věci jinak.
Protože vy už jste jiná. 🦋
Pokud vás to volá, napište mi.
Ráda vás do kruhu pozvu, můžete se rovnou přihlásit zde:
A pokud ještě ne… je to v pořádku.
Každá vrstva má svůj čas. ⏳🍂
PS: Někdy bývá k dispozici i 30minutová konzultace zdarma, mrkněte: