Vykopávám DOST BLOG!
Proč???
Už proto, že jsem Lenka Dost. 🙂
Svůj první “blog” (v uvozovkách, protože tak se tomu tehdy ještě ani neříkalo – (jo, jsem už velká holka…)) jsem měla na platformě, která je už 16 let oficiálně ukončena.
Ano, Geocities/SunsetBoulevard – mám prostě ráda západy slunce. 🙂
A roky jsem chtěla nějaký blog psát.
Kromě vlastní lenosti mě ale nakonec vždycky zastavila překvapivá věc: budu psát blog, ale budou mi ho číst lidi! ☹️
A vždycky jsem měla plnou hlavu nápadů, o čem bych chtěla psát – dokud jsem k tomu nesedla. Pak mi najednou každé téma a každá napsaná věta připadaly banální a trapné.
Plus: musím to přece zveřejnit k nějakému významnému datu!
A tak píšu TEĎ (protože znáte to moudro, že nejlepší čas zasadit strom byl před 20 lety a ten druhý nejlepší čas je TEĎ).
25. září.
Pro mě absolutně nevýznamné datum (omlouvám se všem, pro které tento den významným je).
Akorát že: včera jsem “náhodou” narazila na informaci, že teď si procházíme genovým klíčem 46 (jo, jsem trochu úchylná na různé typologie, ať už “vědecké” nebo “ezo” – miluju škatulky (a někdy o tom (URČITĚ! 😉 ) taky napíšu) (taky miluju závorky). Moment, říkám si, 46, 46… ten taky někde v těch klíčích mám… no jasně, že mám, je to hned ten první: ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ.
A náhodička: je mi 46. Ale jen do soboty. To tady svůj 46. cyklus završím. Takže o tom musím stihnout napsat do pátku! Protože (překvapení) v sobotu už budeme procházet jiným klíčem. Tak honem, nepromarnit příležitost. Aneb když vám FOMO místo paralýzy způsobí publikační výron, na který už roky čekáte. Jupí!
První příspěvek na blogu většinou bývá o autorovi. Příběh. Geneze. Atd.
Ale tak si říkám: proč by příspěvek o mně vlastně musel být o mé minulosti?
(Hell, proč by vůbec první příspěvek musel být o mně? 😃)
Tak to bude o té 46, o tom, co ten genový klíč nese.
Richard Rudd o něm mluví moc hezky (jako ostatně asi o všech klíčích) a aby taky ne, protože darem tohoto klíče je: EXTÁZE.
Neboli blaženost neboli rozkoš neboli radost…
V čem toto zažíváte vy?
My šestačtyřicátníci jsme prý mistři dobrého žití. Žití skrz smysly. Zakoušíme, ochutnáváme svým tělem, jako malé děti. Prozkoumáváme život a svět všemi smysly najednou. Není nám jedno, jak věci chutnají, voní, vypadají, zní nebo jaké jsou na dotek.
Specificky se tam RR zmiňuje o víně. 🍷
Takže je to dobrý, nejsem alkoholička, jsem labužnice a je to moje životní poslání!
Také jsme prý pro druhé důležití proto, že přinášíme jinou perspektivu. Když se lidé kolem nás cyklí do stresu a vážnosti, ukazujeme jim jinou cestu. A pokládáme jim ty správné otázky: „Proč to vlastně děláš? Má to smysl? Nemohli bychom to udělat jednodušeji?“ (Tímto zdravím své koučovací klientky a kamarádky a omlouvám se za nepříjemné otázky – je to holt mé životní poslání!)
Prý také dokážeme najít cesty, jak dělat věci lehčím a elegantním způsobem, aniž by přitom ztratily svou kvalitu.
A to prý nejsou vůbec malé věci – je to prý přesně to, co svět potřebuje!
A ještě se tam toho říká spousta, nebudu vás nudit (stejně si to sem píšu jako masáž pro svoje ego…).
No ale všechno to sedí!
Kdo mě zná, ví, že ráda jím, piju, čichám, ochutnávám a vychutnávám, vařím a peču…
Že na počátku mé vědomé práce na sobě stála jóga a dech a meditace.
Že masíruju v podstatě odjakživa.
Že z jedné strany laskavostí, z druhé černým humorem dokážu odlehčovat situaci.
Že vnáším do prostoru klid. A nadhled. Nejančení. 🙏
Abych to shrnula: že prostě jsem DOST.
A vy taky.
I když si myslíte, že nejste.
Jenom proto, že vám to kdysi někdo řekl. A vy jste si z toho udělali svůj vnitřní hlas, který vám teď v hlavě jede furt dokola jak poškrábaná deska.
Pojďte místo toho radši žít!
Co pro sebe dnes uděláte hezkého?
Lenka DOST
PS: Když jsem si do databáze emotikonů zadala vyhledat “extasis” vyjelo mi tohle: 💊🍷🤩🚬🩰🏳️🌈🏜️🛢(ani nevím, co to je, vypadá to jak barel…) 📽💀(rozumím)🔧(???)🕺(samozřejmě)
Tak je asi na každém z nás, co si z toho vezme. Enjoy!
Napsat komentář